Nejjednoduššími prostředky pro měření vzdáleností, používané ve stavebnictví, jsou různé skládací a stáčecí metry, měřící pásma a měřící kolečka s mechanickým nebo elektronickým zobrazením naměřené vzdálenosti. Sofistikovanějším prostředkem je laserový měřič vzdálenosti, ten bývá vybaven i jednoduchými matematickými funkcemi nebo sklonoměrem pro měření nepřístupných vodorovných délek.
Při měření vodorovných a svislých ploch se využívá působení gravitace. Vodorovné plochy se měří pomocí vodováhy, využívá se polohy vzduchové bubliny. Používají se i vodováhy magnetické nebo laserové.
Úhly je možné měřit goniometricky nebo trigonometricky. Při goniometrickém měření se porovnává měřený úhel se stupnicí měřicího přístroje. Při trigonometrickém měření se úhel vypočítává z naměřených délkových rozměrů pomocí goniometrických funkcí sinus nebo tangens. Nejpoužívanější jednotkou při měření úhlů je 1 stupeň, za předpokladu, že plný kruh je rozdělen na 360 stupňů.
Pro běžné měření, většinou při stavebních pracích, plně vyhovuje analogový úhloměr. Jde o základní pomůcku, přesnost měření je1 stupeň při rozsahu od 0 do 180 stupňů. Ten má většinou velký a přehledný ciferník a je uzpůsoben k použití v dílně, v terénu i na stavbě, například v prašném, vlhkém nebo chladném prostředí. Bývá vyroben z robustního materiálu, je tak odolný i vůči mechanickému poškození.
Digitální úhloměry pracují s vyšší přesností a bývají doplněny dalšími funkcemi. Mohou mít symetricky dělená ramena a umožnit tak měření úhlu v jakékoli poloze. Přesnost odečtu je jedna desetina stupně a rozsah měření od 0 do 225 stupňů.
Relativní a absolutní sklony se ověřují krátkým a jednoduchým a sklonoměrů. Využívají se hlavně při práci s kotoučovou pilou nebo cirkulárkou, kdy plocha stolu je nulovým bodem. Rozsah měření je od 0 do 180 stupňů s přesností na dvě desetiny stupně.