Desatero epilepsie
Epilepsie:
- NENÍ jedno onemocnění.
Pod hlavičkou epilepsie se skrývají desítky různých chorob, které mají společnou jednu věc: vznik spontánních epileptických záchvatů. Příčin epilepsie může být celá řada a u každého pacienta může nemoc probíhat jinak. - NENÍ nakažlivá choroba.
Potkáte-li nemocného s epilepsií, rozhodně se nemusíte bát, že by na vás svoje onemocnění přenesl. Takové riziko neexistuje. - NENÍ ve většině případů dědičná.
Jen málo forem epilepsie se přímo přenáší z rodičů na děti. Většina dětí pacientů s epilepsií nikdy nemá záchvaty. Ženy s epilepsií tedy samozřejmě mohou mít děti. - NENÍ psychiatrické onemocnění.
Epilepsie se projevuje opakovanými záchvaty, jejichž zdroj je v mozku. Pacienti se však léčí na neurologii, nikoli na psychiatrii. - NENÍ nemoc postihující vždy intelekt pacientů. Většina pacientů s epilepsií má normální inteligenci. Epilepsií trpěla řada geniálních osobností (Alexandr Veliký, Caesar, Napoleon, Dostojevskij, van Gogh, Beethoven a další).
- JE časté onemocnění.
V současnosti žije v České republice asi 80.000 lidí s epilepsií. Nastoupíte-li do „nacpaného“ autobusu nebo vagónu, je dost pravděpodobné, že okolo vás je alespoň jeden člověk s tímto problémem. - JE nemoc postihující lidi v každém věku.
Epileptické záchvaty se mohou objevit u kojence, studenta, dělníka, manažera i důchodce. Riziko vzniku epilepsie je nejvyšší v dětském věku a potom ve stáří. - JE onemocnění s různými projevy.
Zdaleka ne každý pacient s epilepsií má záchvaty s křečemi končetin a bezvědomím. Existují epileptické záchvaty, které na nemocném nepoznáte, i když ho při záchvatu pozorujete. - JE léčitelná choroba.
U části pacientů je epilepsie věkově vázané onemocnění, tj. v určitém věku začíná a později může sama od sebe odeznít. Některé nemocné je možné léčit pouze úpravou životosprávy. Většina pacientů je dlouhodobě bez záchvatů při užívání léků. Asi 25% nemocných je obtížné léky kompenzovat; někteří z těchto komplikovaných pacientů proto podstupují operace mozku. - JE nemoc, se kterou se dá žít.
I pacienti, kteří mají záchvaty, mohou vést plnohodnotný život – učit se, pracovat, sportovat, bavit se, jíst čokoládu a někteří i řídit auto.